Proč jsem monarchistou?

Nedávno jsem si přečetl článek na fb Koruny České na téma “Knížecí rada monarchistům – Jak unést pravdu.” Autor se v článku odkazuje na časopis Rodina a škola a v něm si s chutí přečetl článek Jak unést pravdu s podtitulem Obranné mechanismy naší psychiky.

Celkem obratně vysvětluje kde máme jaké mezery a chyby a proč se po volbách nacházíme tam, kde jsme. Musím uznat, že na první pohled se autor do nás celkem trefně naváží. Netroufám si odhadnout nakolik on sám je republikán anebo monarchista. V mém příspěvku tato otázka není vůbec důležitá.

Člověk v životě narazí na různé teorie, filozofické úvahy, směry nebo politická uskupení. Podstatné ale je, čemu věří. Já jsem se po většinu svého života přikláněl k pravici. Ano, dvakrát v životě jsem zakolísal a volil sociální demokracii. Postupem času jsem si uvědomil, že parlamentní demokracie bez skutečného vládce není ničím a lze s ní lehce manipulovat díky veřejnému mínění. Po dalším propadu naší pravicové vlády (záměrně neuvádím období) jsem začal přemýšlet o skutečných příčinách propadů jednotlivých vlád u nás po roce 1918 a došel jsem k závěru, že po rozpadu R-U monarchie neměl a nemá žádný pozůstalý stát střední Evropy šanci na dlouhobou perspektivní budoucnost, pokud sám stále není monarchií.

Víte, být monarchistou není pouze o tom, že napíšete na fb jak bylo za císaře pána krásně. Tento sentimentální druh komunikace na sociálních mediích, může někoho pohladit po duši, ale nic zásadního nikomu nic nepřinese. Osobně sám cítím, že nás – skutečných monarchistů –je stále velmi málo a co je horší, že se nemůžeme ani někteří shodnout jakého krále na trůnu bychom vlastně měli mít. Zde bych rád upozornil, že monarchistou může být pouze člověk, který (aniž by žil v monarchii) uvažuje loajálně vůči budoucímu právoplatnému nástupci na trůn a cítí se jako jeho poddaný. Poddaný ale neznamená vazal, nýbrž svobodný člověk. Stejně tak svobodný jako v demokratické republice, ale s rozdílem, že na hradě sedí král, nikoliv president.

Současnému vedení strany Koruny České je vyčítáno, že nic nedělá, nic netvoří a hlavně je politicky neaktivní. Ano, s tím mohu souhlasit, ale za předpokladu, že neznám pozadí problémů strany a také vím jaké jsou po volbách finanční potíže a také ochota dalších účastníků vedení skutečně pomáhat. Jestli ve vedení strany jsou řekněme víceméně jednotlivci (jednotlivci-aktivisti) a ostatní jen kritizují a hodnotí, pak souhlasím s tím, že strana moc možností nemá. Osobně tento problém pocituji také u nás na severu Čech. Když chcete plánovat aktivitu sloučenou s podporou monarchie, potřebujete peníze, kontakty, know-how a dobrý pocit z vedené činnosti. Chutí a myšlenek k realizacím různých aktivit nebo projektů bychom měli spoustu, ale nejsou stále ještě kolem vás ti správní, co vám chtějí pomoct a mají podobné myšlenky. Navíc musím autorovi připomenout, že na posledním generálním sněmu KČ dalo předsednictvo strany svou funkci k dispozici a nechalo hlasovat o jeho důvěře/nedůvěře. Důvěru po hlasování opět získalo.

Autor výše uvedeného článku asi patrně taky tuší jak je někdy obtížné zmobilizovat síly a nad rámec svých denních povinností (manželka, děti,práce, škola, zahrada, byt atd.) udělat něco navíc.

Koruna Česká je ex lege konzervativní pravicovou stranou s jasným programem. Koruna Česká má tu výhodu, že se nemusí podbízet voličům. Svůj program má ústavně jiný. Naprosto odlišný. Ono je vlastně úplně jedno kolik nás kandiduje do parlamentu, do senátu nebo komunálek. Jsme politici, to ano, ale nejsme kariéristi. My víme, že naše politické rozhodnutí je v podstatě životním přesvědčením a jestli bude za 2 roky někdo z nás ve vysoké politice, asi tak úplně nehraje roli. Volební program Koruny České neláká na pozlátka, nenabízí žádnou formu úplatků voličům, pokud ji zvolí. A to se mi líbí. Předpokladem voliče Koruny České v první řadě je pracovitost, chuť neco udělat pro rodinu a pro stat. Předpokladem voliče Koruny České je, že nebude stát s nataženou rukou, co mu kdo dá. Nejsme a nebudeme socialisté.

Že nemáme žádnou vůdčí a významnou osobnost? Autor srovnává s ostatními politickými stranami v parlamentu. My ale nepotřebujeme vůdce jednotlivce, který bude národ přesvědčovat. Monarchie se stane státoprávním uspořádáním teprve tehdy, až si národ uvědomí, že to tak skutečně chce a svého právoplatného panovníka o vládu požádá. Tudíž nemá smysl se hned drát do vysoké politiky, ale začít pomalu zespodu. Chodit mezi známé, mezi své sousedy, mezi kolegy v práci, učit své děti a vysvětlovat jim, proč chceme monarchii. To má větší význam než tisknout volební letáky. Já osobně jsem s tím už začal.

Na závěr ještě připomenu, že správný monarchista má víru. Věří v návrat krále. Kdy to bude, záleží jen na nás.

Předseda MS KČ LB kraje Jan Konrád

Dne: 23.6.2022

odkaz na článek: https://www.pickey.cz/p/885f15fe32681c33f2068a45ebecdbeb