Příspěvky

Projev předsedy MS KČ při příležitosti vysvěcení obrazu blahoslaveného Karla I. v zámecké kapli v Zákupech

…je tomu právě dnes 100 let, kdy nás navždy opustil náš poslední císař a král blahoslavený Karel I. Habsbursko-Lotrinský. Dnešní mše, kterou sloužil ke cti blahoslaveného Karla generální vikář Monsignor Davídek je jasným důkazem toho, že odkaz našeho posledního českého krále neutichl a přežívá dál. Habsburská monarchie stále žije. Náš národ byl její nedílnou součástí a zůstává jí v mnoha ohledech i dnes.

Dnes jsme se tu sešli, abychom si připomněli věřícího, inteligentního, důstojného a statečného panovníka, kterého vliv okolností dovedl až na samý vrchol vlády. Jeho výsost Karel I. byl jedním z našich panovníků, který žil po dlouhá léta u nás v Čechách, vystudoval zde vysokou školu a sloužil vojenskou službu v rakousko-uherské armádě. On sám, nebyl přímo připravován svými učiteli a mentory k samotnému převzetí trůnu. Ve víru 1. světové války, kterou sám nezačal, si uvědomoval více a více hrozící pád jeho říše a utrpení svých svěřených národů a snažil se tomu předejít. Z historických archivů se můžeme dočíst, že od svého nástupu na trůn byl znám svou neuvadající energií a snahou o okamžité zastavení bojů v zákopech a ukončení hrůz, které 1. světová válka přinesla. Byl mile vítán českým národem zvláště pro svou náklonnost k Čechům, Moravanům a Slezanům. Jeho žena, naše česká královna a císařovna Zita, byla stejně uznávána a opěvována jako on sám. Se svou ženou tvrdě odmítal německý a jiný nacionalismus a byl jedním z prvních, který veřejně kritizoval bolševickou revoluci v Rusku a obával se nástupu komunismu ve střední Evropě.

Blahoslavený Karel byl pracovitým a svědomitým člověkem. Bojoval proti neviditelnému nepříteli. Tím nepřítelem byl nacionalismus a cizí touha po moci. Bojoval všemi dostupnými prostředky, které měl, aby zastavil válku. Bojoval až do konce svého života za své právo na trůn a odmítal se trůnu vzdát. Za své národy bojoval i ve vyhnanství na ostrově Madeira, kam byl doslova uklizen, aby nemohl dále ovlivňovat politickou situaci v Evropě.

„Listopadový manifest je neplatný. Nikdo mi nemůže upřít, že jsem uherským králem,“ prohlásil císař na smrtelné posteli před císařovnou Zitou dne 31. 3. 1922.

Portugalský ostrov Madeira, městečko Funchal, bílá vila Quinta de Monte, zde císař zemřel 1. dubna 1922 ve 12 hodin a 20 minut, tiše a klidně, smířen s osudem. Zemřel v necelých pětatřiceti letech a v něm opustil svět poslední rakouský císař a korunovaný uherský panovník. Vládce říše, nad níž kdysi slunce nezapadalo, zemřel v bídě a nouzi, zemřel také proto, že si nemohl dovolit včas zaplatit lékaře a že dům, v němž se svojí rodinou bydlel, byl naprosto nevhodný k celoročnímu obývání.

Závěrem bych chtěl říci, že blahoslavený Karel byl smutnou postavou evropských, ale také našich dějin. Život jej postavil do obtížných situací, které nedokázal zvládnout. Stanul před problémy, které by těžko dokázala vyřešit i silnější a energičtější osobnost, než byl on. Císař Karel vyvinul mimořádnou energii a vůli vyvést svou říši, kterou zdědil po stařičkém prastrýci Františku Josefovi I. v děsném stavu, z takřka bezvýchodné situace. Měl velké štěstí, že po jeho boku stála žena, kterou si vybral. Císařovna Zita, energická, ctižádostivá, krásná a chytrá. Podporovala jej bezvýhradně v každém jeho kroku a stála mu po boku i ve chvílích nejtěžších. Také ona chovala až do své smrti sen o obnově monarchie a o návratu Habsburků na trůn zděděný po předcích. Když zemřel její manžel, přenesla svou ctižádost na nejstaršího syna a následníka trůnu Ottu. Ten se stal pokračovatelem v naplňování otcových snah.

V roce 2004 byl pro svůj příkladný křesťanský život a pro své mírové snahy svatořečen papežem dnes již svatým Janem Pavlem II. Rád bych dnes připomněl, že Karel I. Habsbursko-Lotrinský je po našem sv. Václavovi jediným blahoslaveným panovníkem v našich dějinách.

V Zákupech

Dne: 1. 4. 2022

Jan Konrád