Výstava František Ferdinand d´Este v Zákupech

Publikováno: Autor:

Ve středu 28.6. jsem měl tu čest na zámku v Zákupech zahájit výstavu k významné osobnosti Habsburků Františka Ferdinanda d´Este. Byla to moje první historická přednáška v životě. Letos je to 109 let od spáchaného atentátu Gavrilem Principem a jeho kumpány z Černé ruky.

Jan Konrád

29.6.2023

…

Již od císařova oficiálního jmenování Františka Ferdinanda nástupcem habsburského trůnu se zmíněný arcivévoda silně zabýval myšlenkami na budoucnost své říše, které jednou bude vládnout. Čím byl starší a zkušenější, tím víc byl ke svému vládnoucímu strýci kritičtější. Monarchie se začátkem 20. století ocitla v politické a vojenské krizi, kterou František vnímal jako zcela zásadní. Neustále tedy se svými přáteli a podporovateli pracoval na reformách, které by jeho císařství opět postavily na nohy.

František dospěl ke zcela jednoznačnému závěru, že příčinou všech potíží, s nimiž se habsburská monarchie musí potýkat denně, jsou Maďaři. Pochopil, že jádrem problému je nevyváženost postavení Uherska. Od rakousko-uherského vyrovnání v roce 1867 se politický vliv Uher víc a víc zvětšoval a nabýval na samostatnosti. Aby mohl začít s reformami své říše, byl přesvědčen o nutném zlomení politické moci “grófů”, které z hlouby duše nenáviděl. Jakkoli měl sklon spíše k autokratickému způsobu vlády, přemýšlel o zavedení všeobecného a rovného volebního práva na území Uher, kde s podporou národnostních a politických menšin, by omezil vliv maďarské šlechty.

Když hledal silného spojence proti Uhrám našel ho v Rumusku a Chorvatsku. Protože byl katolického vyznání počítal také s podporou Slovinců. Nepodceňoval hrozbu velkosrbské ideje a také viděl nebezpečí v šíření řecko-ortodoxní a pravoslavné církve mezi jižními Slovany. Maďarský útlak Chorvatů a Slováků, rozepře mezi Němci a Čechy vnímal František rovněž jako rostoucí nebezpečí, které pod neřízeným dohledem může vybuchnout jako časovaná bomba.

V průběhu let došel k několika variantám, z nichž nejpřijatelnější přicházela v úvahu rovnoprávnost národů v Rakousku-Uhersku, pouze ale tehdy, ztotožňovala-li se zájmy monarchie a dynastie. Zájmem dynastie byla především ale společná němčina. František s jiným jazykem, co by úředním jazykem, nepočítal. Jeho návrhy reforem lze rozdělit do čtyř skupin. Jednalo se o federalismus korunních zemí, trialismus s Jihoslovany (Chorvatsko, Slovinsko, Bosna a Hercegovina, Dalmácie a přímoří s Terstem).Velko-Rakousko nebo Spolková říše, spojená postavou panovníka byly posledními úvahami, které se ve vojenské kanceláři řešily. V závěru svého života se František nejvíc věnoval myšlence zemského uspořádání podle etnickém principu. Každý stát by měl svou autonomii a měl zajišťovat národní práva obyvatel na svém území. Spojovat je měl jeden silný říšský centralizovaný společný parlament, společná armada, společné vystupování v zahraničí, společné celní, obchodní a dopravní dohody.  František Ferdinand počítal s existencí jednotného hospodářského území. Mezi Františkovými spojenci byli např. ministerský předseda Heinrich Lammasch, hrabě Maxmilian Wladimir von Beck, generál Moritz von Auffenberg a hrabě Aloys Lexa Ährenthal. Z českých podporovatelů lze připomenout Václava Jaroslava Klofáče a Karla Švihu ze strany Mladočechů, který pro Františka Ferdinanda připravil velmi rozsáhlou studii (memorandum) o 600 stranách v němž nastínil možnost přebudování monarchie na tři samostatné právní celky, z nichž by země Koruny svatováclavské měly stejné postavení jako země Koruny svatoštěpánské.

Po atentátu v hrobce zámku Arstetten skončil svou neklidnou, vášnivou a netrpělivou životní cestu člověk, který si předsevzal, že zachrání a zmodernizuje rakouskou říši.

Člověk, který skutečně znamenal naději pro mnohé a který mohl běh světových dějin orientovat jiným směrem. Člověk, který na svou příležitost čekal příliš dlouho a který zemřel dříve, než mohl prokázat, zda jeho plány a úmysly byly živé a smysluplné.

Nebýt jeho tragického skonu, kdoví jak by se dějiny vyvíjely dál. Možná by se monarchie nerozpadla. Možná by nebyla první světová válka. Možná by se vyřešily spory mezi národy Rakouska- Uherska včetně Čechů a Němců. To všechno je však zcela zavádějící. Tyto úvahy jsou dnes už zcela zbytečné.

Použitá literatura

Fotografie od Jana Konráda