Výstava František Ferdinand d´Este v Zákupech

Ve středu 28.6. jsem měl tu čest na zámku v Zákupech zahájit výstavu k významné osobnosti Habsburků Františka Ferdinanda d´Este. Byla to moje první historická přednáška v životě. Letos je to 109 let od spáchaného atentátu Gavrilem Principem a jeho kumpány z Černé ruky.

Jan Konrád

29.6.2023

Již od císařova oficiálního jmenování Františka Ferdinanda nástupcem habsburského trůnu se zmíněný arcivévoda silně zabýval myšlenkami na budoucnost své říše, které jednou bude vládnout. Čím byl starší a zkušenější, tím víc byl ke svému vládnoucímu strýci kritičtější. Monarchie se začátkem 20. století ocitla v politické a vojenské krizi, kterou František vnímal jako zcela zásadní. Neustále tedy se svými přáteli a podporovateli pracoval na reformách, které by jeho císařství opět postavily na nohy.

František dospěl ke zcela jednoznačnému závěru, že příčinou všech potíží, s nimiž se habsburská monarchie musí potýkat denně, jsou Maďaři. Pochopil, že jádrem problému je nevyváženost postavení Uherska. Od rakousko-uherského vyrovnání v roce 1867 se politický vliv Uher víc a víc zvětšoval a nabýval na samostatnosti. Aby mohl začít s reformami své říše, byl přesvědčen o nutném zlomení politické moci “grófů”, které z hlouby duše nenáviděl. Jakkoli měl sklon spíše k autokratickému způsobu vlády, přemýšlel o zavedení všeobecného a rovného volebního práva na území Uher, kde s podporou národnostních a politických menšin, by omezil vliv maďarské šlechty.

Když hledal silného spojence proti Uhrám našel ho v Rumusku a Chorvatsku. Protože byl katolického vyznání počítal také s podporou Slovinců. Nepodceňoval hrozbu velkosrbské ideje a také viděl nebezpečí v šíření řecko-ortodoxní a pravoslavné církve mezi jižními Slovany. Maďarský útlak Chorvatů a Slováků, rozepře mezi Němci a Čechy vnímal František rovněž jako rostoucí nebezpečí, které pod neřízeným dohledem může vybuchnout jako časovaná bomba.

V průběhu let došel k několika variantám, z nichž nejpřijatelnější přicházela v úvahu rovnoprávnost národů v Rakousku-Uhersku, pouze ale tehdy, ztotožňovala-li se zájmy monarchie a dynastie. Zájmem dynastie byla především ale společná němčina. František s jiným jazykem, co by úředním jazykem, nepočítal. Jeho návrhy reforem lze rozdělit do čtyř skupin. Jednalo se o federalismus korunních zemí, trialismus s Jihoslovany (Chorvatsko, Slovinsko, Bosna a Hercegovina, Dalmácie a přímoří s Terstem).Velko-Rakousko nebo Spolková říše, spojená postavou panovníka byly posledními úvahami, které se ve vojenské kanceláři řešily. V závěru svého života se František nejvíc věnoval myšlence zemského uspořádání podle etnickém principu. Každý stát by měl svou autonomii a měl zajišťovat národní práva obyvatel na svém území. Spojovat je měl jeden silný říšský centralizovaný společný parlament, společná armada, společné vystupování v zahraničí, společné celní, obchodní a dopravní dohody.  František Ferdinand počítal s existencí jednotného hospodářského území. Mezi Františkovými spojenci byli např. ministerský předseda Heinrich Lammasch, hrabě Maxmilian Wladimir von Beck, generál Moritz von Auffenberg a hrabě Aloys Lexa Ährenthal. Z českých podporovatelů lze připomenout Václava Jaroslava Klofáče a Karla Švihu ze strany Mladočechů, který pro Františka Ferdinanda připravil velmi rozsáhlou studii (memorandum) o 600 stranách v němž nastínil možnost přebudování monarchie na tři samostatné právní celky, z nichž by země Koruny svatováclavské měly stejné postavení jako země Koruny svatoštěpánské.

Po atentátu v hrobce zámku Arstetten skončil svou neklidnou, vášnivou a netrpělivou životní cestu člověk, který si předsevzal, že zachrání a zmodernizuje rakouskou říši.

Člověk, který skutečně znamenal naději pro mnohé a který mohl běh světových dějin orientovat jiným směrem. Člověk, který na svou příležitost čekal příliš dlouho a který zemřel dříve, než mohl prokázat, zda jeho plány a úmysly byly živé a smysluplné.

Nebýt jeho tragického skonu, kdoví jak by se dějiny vyvíjely dál. Možná by se monarchie nerozpadla. Možná by nebyla první světová válka. Možná by se vyřešily spory mezi národy Rakouska- Uherska včetně Čechů a Němců. To všechno je však zcela zavádějící. Tyto úvahy jsou dnes už zcela zbytečné.

Použitá literatura

Fotografie od Jana Konráda